Nesvistidizace politických stran
Pohled na politické strany ze strany
» autor: Siorak |
Možná tě milý čtenáři udivuje to slovo, které jsem použil v titulku. Pokusím se tedy vysvětlit, odkud se vlastně vzalo.
Jedna z nejlepších analýz principů byrokratizace, pro mně osobně jednoznačně nejlepší z těch, které znám je v humorně pojaté brožuře „Parkinsonův zákon“ stejnojmenného autora.
Ačkoli se zabývá převážně státními institucemi a velkými firmami, troufám si tvrdit, že se tyto zákony vztahují i na politické strany.
Parkinson definuje pojem „nesvist“ jako kombinaci NESchopnosti a záVISTi, kterou jsou postiženi lidé, jejichž ambice výrazně převyšují jejich schopnosti. Takoví lidé se obvykle dříve nebo později propracují na pozici, která je nad jejich síly. Protože musejí vykazovat výsledky, kterých nejsou s to dosáhnout, začínají mlžit tj. lhát, okecávat, zaměňovat věci významné za nepodstatné. Odtud není daleko k podrazům všeho druhu. U nás v Čechách takovým lidem říkáváme zmrdi a existuje nekolikadílný traktát kolující na netu zabývající se zmrdologií.
Zasažení organizace podobnou nemocí nazval Parkinson nesvistidou. Odtud slovo nesvistidizace – proces zvyšujícího se zasažení nesvistidou.
Jakmile v procesu rozrůstání organizace dochází ke kádrovému deficitu (schopní občas znechuceně odcházejí jinam kde jsou lepší podmínky, neschopní nikdy), začíná fungovat pozitivní zpětná vazba, protože neschopní přijímají mezi sebe lidi ještě neschopnější, než jsou sami, aby nedošlo k jejich odhalení, popř. přeskočení schopnějšími, kteří by jim nedejbože i mohli pak komplikovat život.
V této fázi už podle Parkinsona nic nezastaví trvalý pokles výkonnosti organizace, ačkoliv u velkých organizací může trvat léta, než příjde totální krach. Takový jev jsme mohli pozorovat dříve u KSČ. Jediné, co ji udržovalo na vrcholu byla hrubá síla. Konkurence neexistovala.
Tedy v tomto stadiu je podle Parkinsona jedinou léčbou vypálit všechny budovy organizace do základů, propustit všechny pracovníky a pod firemním jménem organizace nejméně 20 let nic nepodnikat.
A tohle přesně se přihodilo našim čtyřem největším politickým stranám. Do vrcholných pozic se propracovali lidé zasažení silnou nesvistí a drží se svých funkcí jako klíšťata. Možná jste fandou některé z nich a říkáte si, proč už tolik let jsou ve vrcholných pozicích stále ti stejní, i když nikdo z nich není charismatickou osobností. Anebo o nějaké víte?
Připomenu ještě jedno tvrzení profesora Parkinsona. Podle něj každá organizace, která má více, než 100 lidí dříve nebo později už ke svému fungování nepotřebuje okolní svět a je schopna zaměstnat sama sebe na 100% . Vidíme to na politických stranách, které se chovají, jakoby nepotřebovaly voliče. Nebo se jich neschopní lídři bojí? Jediné, na co se spoléhají před volbami jsou billboardy a PR agentury. O práci volebních štábů není vůbec slyšet. Nebýt oněch plakátů a vystoupení lídrů v televizi, ani bysme si nevšimli, že existují a chtějí vyhrát volby.
Když tito lidé nechtějí přijít osobně za voličem ani v předvolebním boji, snad ze strachu, že kromě populistických slibů by neměli co říci, co se dá od nich očekávat po volbách?
Jak z toho ven, to vážně nevím. Podle všeho je to při současných principech, na kterých politické strany fungují není možné. Chybí totiž jakékoli mechanismy „samoočišťování“ oněch stran. I kdybychom věděli, jak na to, funkcionáři zasažení nesvistí by nikdy nedovolili změnit pravidla, která vedou k jejich pohodlnému setrvávání ve funkcích. Snad by pomohlo založit strany nové, fungující na jiných principech, které zabraňují postupu nesvistidy a začít od píky. Podle Parkinsonových zákonů dochází k postupnému úpadku „velkých“ stran postižených nesvivtitidou a dojde i k jejich poklesu preferencí někde k hranici volitelnosti. Musí se ale najít k nim lepší alternativa. Taková strana nemusí mít ani jiný politický program, stačí jen, když má schopné lidi a opravdu dodržuje program neschopných stran už existujících. Protože programy politických stran jsou obvykle dobré, jen politici jsou neschopní je realizovat.
Přímá konkurence může pomoci k větší aktivitě i velkých stran, ale obávám se, že povede jen k nefér aktivitám potlačujícím na základě svého monopolu strany menší. Důležité je aby nová, menší strana jednala z principiálních pozic a nenechala se strhnout k tomu, aby odpovídala stejně. I při menším množství členů může mít ve volbách úspěch.
Vždyť ČSSD i ODS mají každá okolo 20000 členů. Přitom 200 schopných lidí jdoucích za svým cílem udělá více než 20000 neschopných, z nichž nejméně polovina je neschopných a ta druhá se utápí v bojích o funkce namísto boji o voliče.
Jediné co k tomu potřebují je, aby byli pracovití a měli dostatek sebevědomí a víry v úspěch. Nesmějí bojovat jen o státní dotaci a svůj pohodlný život. Politická funkce by měla být volitelná uvnitř strany a na omezenou dobu, maximálně na dvě volební období, třeba dvakrát čtyři roku. Takže podporujme vznik nových stran se schopnými lidmi, zejména lídry. Neuspěšný kouč sportovního týmu bývá obvykle vyměněn.
Všímejme si proto malých stran a nedávejme automaticky svůj hlas těm velkým, pokud jsou prolezlé nesvistitidou. Myslím, že právě toto stojí za úspěchem zelených, i když s jejich častým fundamentalismem moc nesouhlasím, musím přiznat, že větší konkurenti se stali pro mnohé voliče jednoduše neakceptovatelní. Jejich vedení, zejména v osobě Martina Bursíka dokázali šikovně této situace využít.
Jedna z nejlepších analýz principů byrokratizace, pro mně osobně jednoznačně nejlepší z těch, které znám je v humorně pojaté brožuře „Parkinsonův zákon“ stejnojmenného autora.
Ačkoli se zabývá převážně státními institucemi a velkými firmami, troufám si tvrdit, že se tyto zákony vztahují i na politické strany.
Parkinson definuje pojem „nesvist“ jako kombinaci NESchopnosti a záVISTi, kterou jsou postiženi lidé, jejichž ambice výrazně převyšují jejich schopnosti. Takoví lidé se obvykle dříve nebo později propracují na pozici, která je nad jejich síly. Protože musejí vykazovat výsledky, kterých nejsou s to dosáhnout, začínají mlžit tj. lhát, okecávat, zaměňovat věci významné za nepodstatné. Odtud není daleko k podrazům všeho druhu. U nás v Čechách takovým lidem říkáváme zmrdi a existuje nekolikadílný traktát kolující na netu zabývající se zmrdologií.
Zasažení organizace podobnou nemocí nazval Parkinson nesvistidou. Odtud slovo nesvistidizace – proces zvyšujícího se zasažení nesvistidou.
Jakmile v procesu rozrůstání organizace dochází ke kádrovému deficitu (schopní občas znechuceně odcházejí jinam kde jsou lepší podmínky, neschopní nikdy), začíná fungovat pozitivní zpětná vazba, protože neschopní přijímají mezi sebe lidi ještě neschopnější, než jsou sami, aby nedošlo k jejich odhalení, popř. přeskočení schopnějšími, kteří by jim nedejbože i mohli pak komplikovat život.
V této fázi už podle Parkinsona nic nezastaví trvalý pokles výkonnosti organizace, ačkoliv u velkých organizací může trvat léta, než příjde totální krach. Takový jev jsme mohli pozorovat dříve u KSČ. Jediné, co ji udržovalo na vrcholu byla hrubá síla. Konkurence neexistovala.
Tedy v tomto stadiu je podle Parkinsona jedinou léčbou vypálit všechny budovy organizace do základů, propustit všechny pracovníky a pod firemním jménem organizace nejméně 20 let nic nepodnikat.
A tohle přesně se přihodilo našim čtyřem největším politickým stranám. Do vrcholných pozic se propracovali lidé zasažení silnou nesvistí a drží se svých funkcí jako klíšťata. Možná jste fandou některé z nich a říkáte si, proč už tolik let jsou ve vrcholných pozicích stále ti stejní, i když nikdo z nich není charismatickou osobností. Anebo o nějaké víte?
Připomenu ještě jedno tvrzení profesora Parkinsona. Podle něj každá organizace, která má více, než 100 lidí dříve nebo později už ke svému fungování nepotřebuje okolní svět a je schopna zaměstnat sama sebe na 100% . Vidíme to na politických stranách, které se chovají, jakoby nepotřebovaly voliče. Nebo se jich neschopní lídři bojí? Jediné, na co se spoléhají před volbami jsou billboardy a PR agentury. O práci volebních štábů není vůbec slyšet. Nebýt oněch plakátů a vystoupení lídrů v televizi, ani bysme si nevšimli, že existují a chtějí vyhrát volby.
Když tito lidé nechtějí přijít osobně za voličem ani v předvolebním boji, snad ze strachu, že kromě populistických slibů by neměli co říci, co se dá od nich očekávat po volbách?
Jak z toho ven, to vážně nevím. Podle všeho je to při současných principech, na kterých politické strany fungují není možné. Chybí totiž jakékoli mechanismy „samoočišťování“ oněch stran. I kdybychom věděli, jak na to, funkcionáři zasažení nesvistí by nikdy nedovolili změnit pravidla, která vedou k jejich pohodlnému setrvávání ve funkcích. Snad by pomohlo založit strany nové, fungující na jiných principech, které zabraňují postupu nesvistidy a začít od píky. Podle Parkinsonových zákonů dochází k postupnému úpadku „velkých“ stran postižených nesvivtitidou a dojde i k jejich poklesu preferencí někde k hranici volitelnosti. Musí se ale najít k nim lepší alternativa. Taková strana nemusí mít ani jiný politický program, stačí jen, když má schopné lidi a opravdu dodržuje program neschopných stran už existujících. Protože programy politických stran jsou obvykle dobré, jen politici jsou neschopní je realizovat.
Přímá konkurence může pomoci k větší aktivitě i velkých stran, ale obávám se, že povede jen k nefér aktivitám potlačujícím na základě svého monopolu strany menší. Důležité je aby nová, menší strana jednala z principiálních pozic a nenechala se strhnout k tomu, aby odpovídala stejně. I při menším množství členů může mít ve volbách úspěch.
Vždyť ČSSD i ODS mají každá okolo 20000 členů. Přitom 200 schopných lidí jdoucích za svým cílem udělá více než 20000 neschopných, z nichž nejméně polovina je neschopných a ta druhá se utápí v bojích o funkce namísto boji o voliče.
Jediné co k tomu potřebují je, aby byli pracovití a měli dostatek sebevědomí a víry v úspěch. Nesmějí bojovat jen o státní dotaci a svůj pohodlný život. Politická funkce by měla být volitelná uvnitř strany a na omezenou dobu, maximálně na dvě volební období, třeba dvakrát čtyři roku. Takže podporujme vznik nových stran se schopnými lidmi, zejména lídry. Neuspěšný kouč sportovního týmu bývá obvykle vyměněn.
Všímejme si proto malých stran a nedávejme automaticky svůj hlas těm velkým, pokud jsou prolezlé nesvistitidou. Myslím, že právě toto stojí za úspěchem zelených, i když s jejich častým fundamentalismem moc nesouhlasím, musím přiznat, že větší konkurenti se stali pro mnohé voliče jednoduše neakceptovatelní. Jejich vedení, zejména v osobě Martina Bursíka dokázali šikovně této situace využít.
» 12.07.2007
» komentářů: 7
» 12.07.2007 - 10:07
Bíša:
sio, nemám, co dodat...
sio, nemám, co dodat...
» 12.07.2007 - 10:14
Jan na Druhou:
A tyto spolky s 1 promile členů z celkové populace ovládají celý stát a rozdělují si prebendy.
A tyto spolky s 1 promile členů z celkové populace ovládají celý stát a rozdělují si prebendy.
» 12.07.2007 - 10:15
kavec:
maš úplnou pravdu Kavec
maš úplnou pravdu Kavec
» 12.07.2007 - 10:23
isisleo:
..tak pod toto se podepíši..
..tak pod toto se podepíši..
» 12.07.2007 - 10:42
Daniel S.:
Ahoj Sio... tak k tomuto se připojuji... ovšem jedním dechem dodávám, že nejn politika, ale vůbec celá naše společnost je taková...
Nejlepší je, když člověk hledá nové zaměstnání, moc toho nepředvést. Chytrých lidí se všude bojí a dávají jim patřičně najevo, kdo velí... Takových lidí jsou u nás statisíce. A dnšní trend jim ještě pomáhá... Podívej na všechny ty příručky o dokonalém projevu, řeči těla, jak upravit gesta, co si obléknout, jak zapůsobit, důležitý je první dojem, jak sestavit řeč, co říct a co neříct...
Nějak se z toho vytratila ta pravda. Nikoho už nezajímá, zda to, co řekneš, je k něčemu. Nikdo už tě neučí dobré práci, jenom to, jak to okecat... Dobrej manažer nemusí umět mluvit. Stačí, když má opravdu dobré nápady. Dobrý inženýr nemusí umět okecat konstukci. Stačí, když ji dobře spočítá... Politika je zrcadlo... jací jsou oni, taková je i společnost. Je-li třeba vybít politická prasata, bylo by nutné to udělat v celé zemi... A já osobně, ačkoli mluvit umím, v práci už to nedělám a nevzdělávám se v této pavědě. Za člověka mají hovořit skutky.
Ahoj Sio... tak k tomuto se připojuji... ovšem jedním dechem dodávám, že nejn politika, ale vůbec celá naše společnost je taková...
Nejlepší je, když člověk hledá nové zaměstnání, moc toho nepředvést. Chytrých lidí se všude bojí a dávají jim patřičně najevo, kdo velí... Takových lidí jsou u nás statisíce. A dnšní trend jim ještě pomáhá... Podívej na všechny ty příručky o dokonalém projevu, řeči těla, jak upravit gesta, co si obléknout, jak zapůsobit, důležitý je první dojem, jak sestavit řeč, co říct a co neříct...
Nějak se z toho vytratila ta pravda. Nikoho už nezajímá, zda to, co řekneš, je k něčemu. Nikdo už tě neučí dobré práci, jenom to, jak to okecat... Dobrej manažer nemusí umět mluvit. Stačí, když má opravdu dobré nápady. Dobrý inženýr nemusí umět okecat konstukci. Stačí, když ji dobře spočítá... Politika je zrcadlo... jací jsou oni, taková je i společnost. Je-li třeba vybít politická prasata, bylo by nutné to udělat v celé zemi... A já osobně, ačkoli mluvit umím, v práci už to nedělám a nevzdělávám se v této pavědě. Za člověka mají hovořit skutky.
» 12.07.2007 - 14:31
Aťan:
Ježíši, to jsem rád, že uvažujeme stejně. VŽDYCKY jsem volil menší strany, z důvodů, které popisuješ. Občas se do parlamentu dostaly, většinou bohužel ne.
Ježíši, to jsem rád, že uvažujeme stejně. VŽDYCKY jsem volil menší strany, z důvodů, které popisuješ. Občas se do parlamentu dostaly, většinou bohužel ne.
» 26.11.2011 - 14:33
jo , tohle můžu, přestože je to politika.
Předchozí: Zvěřinec II | Následující: Zvěřinec I