Rubínová

Přála bych si vykrvácet
Tebou.
Čas už nechci ztrácet,
ruce zebou.
Dám Ti špendlík, lásko,
pěkně ostrý.
Bodej moje tělo,
jednou, po stý.

Bolesti se nelekám,
známe se,
na kolena poklekám,
ať stane se...

Bráníš se tomu,
v očích slzy.
Ty mé už vyschly.
Promiň,
mě to taky mrzí.

Toužím po tom
ve svém snu,
na sobě mít závoj
z rubínů
všude stejně krvavý.
To můj temný život,
aspoň
umělecky zastaví.

Neboj se,
vůbec mi neublížíš,
prosím.
A nedostaneš se do potíží,
dlaně Ti solí rosím.

Má síla žít,
stejně každým tepem
srdce mizí.
Žije mě jen půl,
zametu čistě stůl.

Takhle umřu
zcela jedinečně
krásně.
Tisícerou bolestí hrotu
zabiji v sobě
touhy a vášně,
která mám
a nesmím žít.