Moje dna

Vážím si Vás,
moje dna,
častá a velmi
velmi bezedná.
Čekám Vás,
kdy se objevíte,
z oblaků na chodník
mě postavíte.

Potom,
co vypluji na hladinu,
nedoufám,
že se s Vámi minu.
Jen si mírně loknu
štěstí,
čeká mě tvrdá rána
pěstí.

Zavřu oči,
a skočím
a závrať porazím.
Skvostně se, skvostně se
od Vás odrazím.
A poletím vzhůru
vzhůru ke hvězdám
nebo – kdoví kam.

Štěstí se bezedně nalokám...