Lehce šílená

Lehce šílená...
natěračka depresí
štětec s bělobou v pozoru.

Sbírá pohledy očí,
co směřují nahoru.
Houbička molitanová,
co nasává Tvá slova.

Rohožka na smetí,
žebračka doteků těla,
bolavou obětí,
hladová věčně celá.

Beze zbytku zmařená,
s nadějí vykrvácí,
rozdírá si kolena,
vládu nad sebou ztrácí.

Uvězněná na léta,
cela, co si přála,
vytržená ze světa,
kde v zahradě si hrála.

Tolik plna bolesti,
zradou poražena,
vrhá se dolů z propasti,
alespoň zemřít
jako žena.