Protože jsem to nestihla...

Protože jsem to nestihla.
Nestihla jsem Ti říct spoustu věcí.
Odešel si tak náhle,
a nebyl čas rozloučit se.
Kruté pro nás,
ale pro Tebe asi dar.
Prý infarkt.
Kdyby si přežil, možná bys zůstal nemohoucí.
Bolesti bys hravě zvládl, ale bezmocně ležet...

Byls velký chlap – postavou i srdcem.
Lehce ses naštval a ,,řval jsi jako tur“,
ale dlouho Ti to nevydrželo.
Když si dal někomu ránu, tak sedla.
Ale uměl ses i dojmout – třeba v přírodě.

Od mládí tramp.
Touha brázdit moře se oblékla do reality:
jezdil jsi remorkérem po Vltavě a Labi,
a dotáhl jsi to na kapitána.
Na předloktí jsi měl pravé tetování... a nechal jsi mě podržet kormidlo.

Měl jsi spoustu kamarádů a široké srdce.
Občas toho někdo zneužil.

Tolik jsi toho uměl:
nikdy jsme nevolali řemeslníka.
Kutil,
malíř,
kytarista,
velký čtenář a luštitel křížovek,
vypravěč vtipů,
a bavič, každé společnosti, kde jsi byl.

A milovník piva.
Bohužel.
To býval problém.
Nebyly peníze, za to býval křik.
A když jsem byla dospělá, tak to vyřešil rozvod.
Ale vždycky jste se s mámou snažili,
nezatahovat nás do svých sporů.

Mám po Tobě pár rysů a kus povahy...
něco minulo mě i ségru a přešlo na Tvá vnoučata.
Škoda, že tu nejsi s nimi.

Mrzí mě, že jsem s Tebou víc nemluvila.
A jsou věci, které si znal jen Ty...

Zítra to bude už 8 let ...!
Neuvěřitelně to uteklo.

Dneska jsem šla na hřbitov.
Zapálila jsem svíčku a koukala na Tvoji fotku za sklem.
Slzy mi tekly a Ty ses díval přísně.
Vím, že bys je nechtěl vidět.

Tak fajn!
Utřu je a jdu dál...
Ale moc mi chybíš, tati.