Růže co uschly

Tři růže od Tebe,
po letech první.
Omluva velmi, velmi nečekaná.
Květy v trní,
co spokojeně vrní,
mnou nežádaná.

Krásně stály jako z vosku,
a ve mně nebyl žádný cit.
Usměji se aspoň trošku,
nechci Tvou snahu pošpinit.
A růže jako z ledu
- bez vůně a chladné,
tváří se tiše :
kdo z nás první zvadne ?

Jsi znovu king,
už máš splněno,
zavíráme sporů ring,
sex má zelenou.

Ráno...v polospánku
jdu pohladit ty růže.
Sáhnu po paměti
- au !
Trny cítí kůže.
Kde květy včera stály,
nicotě místo udělaly.
Jsou suché jako vích...
Kdoví odkud byly,
měl nakupovat líp,
ten můj lakomý milý.

Poletí do smetí – ty kytky,
a to v mžiku.
Vezmu vázu
a v okamžiku
strnu...
nechci věřit tomu :
že jsem Vám kytky
nedala včera vodu.

Jak prosté,
není třeba analýzy :
jako kytky v koši
vztah bez péče na skládce vzpomínek beze zbytku zmizí