Spolupráce během polední pauzy

Motýlky po hrstech
sypeš mi do klína...
Tak nevinně to vždycky začíná.
Vzpomínám.

Labužníku ženských těl,
dostaneš mě na povel...
jenom tak.
Sáms´to chtěl.

Často se mi zima stává,
Tvůj polibek rozpoutává
lavinu za lavinou.
Už ne nevinnou.

Jako bys měl
mojí mapu,
tam, kde i já
někdy tápu,
nalezáš cesty k rozkoši.
Tak, jak se to nenosí.

V lůně se plamen rozhoří,
nachystána k explozi,
hašena benzínem.
Všech deset oblížem...

Navzájem si chutnáme,
sexu už se nevzdáme,
chtíč nás spojil.
Pracovní elán vlévá nám do žil...