Český a americký přístup k rasismu

Po sametové revoluci jsme se s překvapením dozvěděli, že smrdíme, nestříháme si nehty a taky, že jsme rasisté. Upřímně – nebyli jste z toho v šoku? Já tak trochu ano. Tedy z toho třetího – že jsme rasisté. Že kupujeme málo Arielu, tudíž si nejspíše neměníme spodní prádlo, to jsem čekal. Taktéž silně zaostáváme na trhu s deodoranty. Ovšem zasloužili bychom si pochvalu za spotřebu cigaret a mladá generace jde správným směrem. Nejenže mladí muži používají Old Spice, také se holí všude, kde se jen objeví nějaký ten zrádný chloupek.
Ale rasismus? My – a rasisti? Jakože nemáme rádi cikány? Vždyť nám přece vadí jen jejich odlišný, většinou parazitický životní přístup. A tak to má být, ne? Jaký rasismus? Jen neradi bydlíme vedle hlučných sousedů, co jsou ohledně hygieny poněkud blíže k přírodě než my.
A co Američani? Co skoro vyhubení indiánů? Co otroctví černochů? Že by fungoval známý princip, že napravený zloděj je nejlepší policajt? Možná. Ale tak jednoduché to přece jen nebude. Důležitější je přece jen to, co dělají teď.

Musím tady prohlásit, že souhlasím s existencí rasismu u nás. A v Americe také. Problém obtížnější integrace některých skupin obyvatelstva nelze vyřešit ani za padesát let. A to ani v zemi neomezených možností. Dá se ale mnoho udělat. Zkusím porovnat rozdíly, které vidím v českém a americkém přístupu k problému.
Podle mých informací je v USA zaveden takzvaný „Positive Affirmation“, tj. pozitivní diskriminace. Ta přináší určité výhody černochům při shánění práce. Pro ilustraci – u nás existuje něco podobného pro zdravotně postižené. Např. firmy mají povinnost zaměstnávat určité procento ZTP a invalidé mají vyhrazená parkovací místa. Stejně jako u našich zdravotně postižených i u černochů moc nehrozí, že by se jich mnoho dostalo k opravdu „lepší“ práci. Chybí jim vzdělání a tradice, která by je nutila učit se a budovat kariéru. Samozřejmě existují vyjímky a celkově jsou američtí černoši na tom o dost lépe s elitami, než Romové.
Dále – rasistické výroky nejsou v USA trpěny a nenosí se. Alespoň ne veřejně. Politici si, narozdíl od našeho Jiřího Čunka dávají dobrý pozor na jazyk. Neopatrný výrok by z nich mohl udělat politickou mrtvolu. Je to velmi chytré. Ač rasismus zcela jistě v USA existuje ve skryté formě, oficiálně je vymýcen. Je v tom kus pokrytectví, ale veškeří bojovníci proti rasismu jsou takto eliminováni, protože vzniká podezření, že se dobývají do otevřených dveří. Tím se vládě otevírají ruce pro odstranění jakýchkoli jiných hledisek pro přidělování sociálních dávek, než je hledisko sociální. Nikdo nemůže dostat víc jen proto, že je černoch. Tady „Positive Afirmation“ neplatí. Tím se s vysokou efektivitou řeší problém nadstandardního parazitismu, který by byl způsobem špatným rozdělováním sociálních dávek. Černoch je oficiálně rovnoprávný občan USA a kdo tvrdí (nahlas) opak, bude toho litovat. I kdyby to byl černoch. Nehledě na svobodu projevu.
A jak je to u nás? Dost nedůsledně zakročujeme proti nejrůznějším extrémně rasistickým bojovným projevům několika šašků, kteří neváhají dokonce sáhnout k násilí. Jejich činnost je vrcholně hloupá a má za následek přesný opak toho, co si klade za cíl.
Lidé, kteří mají živobytí z boje proti rasismu velmi potřebují jejich projevy. Ihned zakřičí: „Vidíte, co se u nás děje?“ a nakonec musí všichni uznat, že mají pravdu a ustoupit jejich leckdy hloupým požadavkům na zvyšování sociálních dávek a dotací pro Romy.
Vždyť nejjednodušší je vydobýt na řešení problému peníze a pak se moc ani nestarat, co se s nimi stane a zda to pomáhá. A tak jsme si tady vytvořili rentiérskou skupinu, jejíž příslušníci ztratili pracovní návyky, pokud nějaké měli. Navíc polarizujeme společnost ohledně tohoto jevu. Pěstujeme tím nenávist k Romům, která v některých případech vede ke zvyšování rasistických nálad.
Náš přístup k Romům se omezuje na „Dejte jim peníze, ať nám nedělají v Evropě ostudu.“ Vede to jen k tomu, že problém stále více vyplouvá na povrch, protože peněz není nikdy dost, zvláště když se propijí nebo zůstanou u lichvářů.

Takže? Čím se liší náš rasismus ohledně Romů od amerického rasismu ohledně černochů?
Liší se přístupem amerických politiků a potažmo celé společnosti. I když je možná americký přístup pokrytecký, než ten náš, je potřeba jej zhodnotit podle výsledku. Nakonec to vypadá tak, že se snaží problém řešit efektivnějším způsobem a daří se to opravdu lépe..