Jak čas běží...

Jak běží čas, na nástěnce v kuchyni
- té malé korkové, koupené loni,
přibývají účtenky,
a na stvrzenkách z bankomatu –
v levém rohu -
se rychle snižuje částka,
co ji máme na živobytí…

Plusy mizí a mínusy rostou…

Jako v našem vztahu, oba mnoho čerpáme,
ale téměř nic nevracíme zpátky.
Asi jsme přečerpali účet.
Máme dluh.
Snad přijde exekuce.

Co by nám tak mohli vzít…

Společné vzpomínky ?
Nesu je ke dveřím s radostí,
nejsou příjemné.

Zůstal jen pocit křivdy na obou stranách :
Tvoje znechucení
- jsem prý příliš složitá.
Moje lítost
- tolik ztracených let.

Máme ale velký poklad.
Bude mu tolik, co našemu vztahu.
Je jedinečný a má něco od obou.

Odmítneme podrobit se exekuci ?
Zkusíme ten dluh zaplatit…snad.