Dnes

Oslněna krásou
mlhavého rána.
Až neskutečně
upoutaná.

Šedá, kapka modré,
růžová, a zase šedá,
oči k obloze mi lačně zvedá.
To Mistr imprese
dokázal by leda.

A pak se spustil déšť,
a barvy z palety
vymyl do pudrových tónů.
Rázně.
Bez pardonu.

A nad hlavou mi,
bělavými stehy,
letadlo začišťuje
lemy nebe.
Mráz ruce slabě zebe.

Sráží u pusy můj dech.
Nemám dneska spěch.
Očima dotýkám se střech,
a toužím letět
k Tobě.

Právě teď,
a zůstat...
Nevrátit se na zem zpět.