Smíme...?

Smíme vše !

Ó, jak pošetilá věta.
K smíchu !

S příchutí jak od Hamleta
přetrženou míchu
sklo mě leká
za zády mám dýku
přede smrtí smekám

ach…!

Co vlastně od života čekám…?
Obden mě drapne nostalgie
- no co !
Ten kdo trpí,
ví, že žije.

Ukryju si mrchu bolest za výstřihem
- jen si drásej…
sláva – ještě žijem…!
Jen mě zraňuj, bolesti…
nosím Tě
jako čtyřlístek pro štěstí…

Chůze po postelové pelesti,
co do pat tlačí…
ó, nohy mé,
proč nejste mladší.

Vždyť já tolik ráda ve snech tančím…