Klíče od...

Mám mnoho třináctých komnat,
a klíče k nim tahám věčně s sebou...

Jsou ukryté pod kabátem...
a kůží.
Kdo nahmatá je,
otevře komoru temnou,
a v hrůze
dech se mu zúží.

I já sama
se k těm klíčům nehlásím.
Jsou rána,
kdy je nevlastním.

Večery,
kdy polévám je vínem.
A odemykám ve světě jiném.
Měkce rozostřeném,
a falešně milém...

Jenže sklenka vína neudělá,
že jsem jiná...
pravda se lží splývá...

popletená
naivní
důvěřivá

Klíče na krku mám dál,
a dveře čekají...až se odhodlám.