Vnitřní boj

KDYŽ…

když tělo chce,
a rozum se brání

když srdce bouchá,
jak splašené

když popadáš dech,
a utlumíš vzdech

když nechceš být skoupá,
a dlaně jsou zpocené

když perou se
v Tobě dvě podoby

první je ta mravná
pro okolí

a druhá schopna čehokoli,
zatím je ukrytá pod schody

když bojuješ v sobě,
a jen ztrácíš zbraně

když v nitru to křičí,
jak na Balkáně

když cítíš se ničí
a ubohá

a toužíš zavolat :
svoboda !

když daruješ,
a nevíš, co se stalo

když stane se,
divíš se

znala ses málo,
a to se právě ukázalo

po duši hladíš se,
šťastná…

MOC, ne málo