Bez pokory

Krajkoví jemných bezlistých.
Bruslařská dráha.
Zvlněná hladina řeky s kopečky pěny.

Všechno se mění...

Břehy.
Plné něhy předjaří.
Ne všechno se lidem vydaří.
Jak zásek do živého kmene.
Asfaltová ranvej
k letu do nových časů.
Mizí jen po setmění.

Všechno se mění...

Ráno se začerná nanovo.
Dělníci začnou.
Ať je hotovo.

Vzpomínám.
Před lety – zahradnictví.
Příroda učesaná rukama člověka.

A po listopadu ?
Všeho se to týká
- hájené zpustlo bez zahradníka.

Vláda bezových keřů.
A v jejich labyrintu,
křik bažantů
bez omezení.

Všechno se mění...

Později...povodeň.
Nezbylo zhola nic.

A dnes ?
Město trpí morbidní obezitou.
Roztéká se.
Je samo sobě malé.
Víc lidí, aut, domů.
Honem – rychle – bez zastavení.

Všechno se mění...

Město.
Dokulhalo se až do míst,
které patří řece.

Staví se slibně a znova...pokoru asi spláchla voda.