Zase pátek

Zase pátek,
a já nevím,
jak naložit
sama se sebou
a se životem.

Nutím se žít,
a při tom skáču plotem.
Z reality si šiju boty,
nemám už síly na šlápoty
do životního příběhu svého
vonícího po medu
a kůře stromů.

Kdy člověk dojde dovnitř domu,
a utiší se mu srdce tep.
Neznám se vůbec:
včera,
zítra,
teď...
měla bych se pamatovat nazpaměť,
a vědět, co chci brát a dávat.

Ze života ochutnávat
s vědomím, že za to budu platit,
pokutována za záplaty,
jimiž si život usnadňuji...
jen tak bez cíle
marně
prázdně
životem svým pluji k nezastavení.

Na růžovo si ho nemaluji,
ráda bych řekla :
tak to není!
Požádala bych o strpení,
až najdu v sobě vůli,
chuť
a sílu
v tomhle světě žít.

Napadá mě :
Všechno jinak musí být !