Ticho vítězné

Kolem řev světa
a naše monology.
Závěje papírů,
my popsali jich stohy.

Jen kapky mlčení,
jež rychle vypaří se,
pod žárem hádky.
Skáče jak tenisák
po okenní římse,
a padá hlasitě
až dolů na ulici.
Lidi si uši
nacpou pod čepici.

Kdo je víc nahlas,
ten má prý více síly.
Hlasité věty
se u nás jaksi vžily.
Potichu spolu ?
Ani chvíli.

Tak raděj ústa
pevně zamknu dlaní.
V nastalé pauze
přichází vánku vlání,
kočičí tlapky,
motýlí pousmání….
laskavé ticho,
co stalo se mou zbraní.