Telefonát

Plytké řeči letí éterem...

zvířátka
kytičky
dětičky

vata

zadušeni spamem všednosti
ztrácíme jeden pro druhého čas

plyš

snící ve svém bezpečí
kde nám je všelijak

zeď

dělí nás vztyčená společně
a podpíraná z obou stran

propast

skočit máme strach
i když víme kam

záchrana

hledáme ji u jiných
a tvrdíme že to tak není

realita

šeď v duhových barvách
co o nich píšeme okouzleni