Rabštejn

Hora a kameny
člověkem pečetěny.
Ukazatel k nebi.

Vznešenost nakousnutá
zubem času
jak homole cukru.
Oči lačné doširoka.

Orlí spirály letu
za teplým tělíčkem
v borůvčí.
Slunce zapadá
doruda.

Dravcův křik nesený větrem,
hluboko do údolí.
Tam duše strne,
a letí spolu s ním.
Až tam.
K pramenům řek pokání.