Bez příkras

Bez hany snad,
zato s bázní.
Rytířka,
co ráda blázní,
na duši jí občas zazní
všechny její hříchy.
Skryté.
Tajně narozené z pýchy.

Ráda znala by,
a neví.
Život není lední revue
v nedělním odpoledni.
Kdekdo velí :
hlavu zvedni .
Snaž se, snaž !

A ona ?
Dosud žila na doraz,
neztrácela tvář,
pouze vlastní čas.
Padala a zvedala se zas.
A zas.

Ale teď – před ní stojí hráz .
Postavená z vlastní ctnosti,
hrdosti i zbabělosti.
Podívat se do zrcadla,
poznat se a milovat…
i kdyby třeba stokrát padla.
Znovu.
Zas.
Bez příkras.