Mantra poezie
ze šuplíku...zase pátek.
» autorka: spare |
V pátečním času trysku,
postrádám svou
na slzy misku,
jako mnich v Kjótu.
Na ulici potkávám
samé nevěřící.
V balastu starostí o přežití,
umírají brzy,
příliš sytí.
Ha ! Tady !
Už ji mám.
Rozložím svůj
pouliční krám.
Vydám se pomalou chůzí.
A to samo už je pokání,
jindy přísný hlas do cvalu pohání.
Míjení okolních krás.
Prý šílím a marním čas,
když zoufale je hledám.
Tohle se vážně nedá.
Nacpu je pod polštář.
Jak kráčím chůzí
v rytmu meditace,
spojení s realitou
začíná se ztrácet.
,,Co děláš ?
Dáváš si snad dvacet ?“,
řve na mě rozum rozezleně.
Ale já jdu, koukám do zeleně.
Lačně vítám
mantru poezie.
Mé Já snad stále žije...
postrádám svou
na slzy misku,
jako mnich v Kjótu.
Na ulici potkávám
samé nevěřící.
V balastu starostí o přežití,
umírají brzy,
příliš sytí.
Ha ! Tady !
Už ji mám.
Rozložím svůj
pouliční krám.
Vydám se pomalou chůzí.
A to samo už je pokání,
jindy přísný hlas do cvalu pohání.
Míjení okolních krás.
Prý šílím a marním čas,
když zoufale je hledám.
Tohle se vážně nedá.
Nacpu je pod polštář.
Jak kráčím chůzí
v rytmu meditace,
spojení s realitou
začíná se ztrácet.
,,Co děláš ?
Dáváš si snad dvacet ?“,
řve na mě rozum rozezleně.
Ale já jdu, koukám do zeleně.
Lačně vítám
mantru poezie.
Mé Já snad stále žije...
» 31.05.2008
» komentářů: 0
Bez komentářů.
Předchozí: Vinohradská třída | Následující: Vám...


