Konzum

Na naší vesnici malý konzum stojí,
kulturní dům pro nenechavé báby.
Ostrý jazyk je jejich hlavní zbrojí,
ropuchy jsou mnohem hezčí žáby.

Na nikom nenechají suchou nitku,
tiskové mluvčí celé naší vesnice.
„Kdo, kdy, co“ prosívají v sítku,
nic neděláš jsi podezřelý nejvíce.

Suseda Jura má Horákove Bětku,
to je vám pár, těžko pohledať
taky hodný kluk a ma takú štětku,
už enem jemu zapomněla dáť.

A stary Gellnar zgichnul ze žebřa,
měl radši zbirat enem ty maliny.
Ma nakřaplu palu a zlamane žebra,
hral mladeho a de prdět do hliny.

A slyšela ste to o te kantorce?
Svojemu chlopovi ta mrcha utekla,
s jakymsi chacharem na motorce.
Gdybys ho viděla, by si se zlekla.

Ta Šindlerka, ma to robka těééžke.
ten jeji stary cyp po cestě z hospody,
šmatlal kolem rybnika blbec nu ni?
Ukluznul na blatě a zgichnul do vody.

A tak ty babky pomlouvají vesele,
nikomu nedají v poklidu spát.
Přece už nás to nikdo tak nebere,
že nemohou potichu ve frontě stát.