Adresy bezejmenné

Jsem smutná
jen zpola.

Na rozcestí,
slepá,
hledám štěstí.

Zvuky klíčů
cosi věští.

Od osudu utíkám.
Zoufalá.
Jenže nevím,
kam hmatem jsem se dostala.
Srdce zamykám.
Příliš pomalá.

Už není moje.
Vyhořely emoční spoje
- asi přetížení napětí.
Ten orgán chtěl býti zhojen.
Však těžko.
Posté, potřetí.

Už je zřejmě po záruce,
a já řádky tvoje držím v ruce,
jsou solí rozmočené.
Každý jednou zapomene…

I srdce tluče hluše.
Adresy bezejmenné.

Nikdy se více nesejdeme…