Štěstolapka

Kroužím jako můra,
lepem lapám štěstí okamžiky.
Jsem Štěstolapka.

Ty chvíle lovím posedle,
znám dobře jejich zvyky.

Je potřeba být na stráži,
když zavčasu vyrazím,
tak mám štěstí v suchu.

Leč bez razítka na záruku,
že příště dorazí.
Po těle ledem zamrazí.
Kdy dostanu se z nesnází.

Kdy bude konec smůly.
Vždyť život mám jen v půli,
napůl z něho piju.

Teď rozmazané řasy lehce smyju,
kouknu se …
jo, ještě žiju.