Dnes...

Ráno.
Už s lehce nostalgickou příchutí
smutného večera.

Pastelová paleta fasád.
Koleje s cílem za obzorem.
Blankyt oblohy.
Čistý a volný.
I v hlavě čisto.

Včerejší slzy ?
Ale kdeže !
Ty přece nikdy nebyly.
Už pro ně není místo.

Prázdná ulice.
Jsem tu asi sama.
Ticho kolem.
Ticho zevnitř i z venku.

Promiňte, už mlčím...
nechci přijít o ten okamžik,
kdy se nadechnu a nastoupím.

Ta jedenáctka by možná počkala,
ale život nečeká...