Po příjezdu...

Okna dokořán.
peřiny na slunci.
Voda ze studánky
rosí džbán.

Sedla jsem si ven,
s novinami ze soboty:
konečně mám čas
je prolistovat...
jenom náhle nechápu,
proč je vlastně číst.

Na víčkách cítím
všechna nedospalá rána
a bdělé noci.

Tíží mě,
a odnášejí někam pryč.

Sladká dřímota
a studená hořká káva.

Hlava je prázdná.
Vymetená,
jako obloha,
co se tu klene.

Uši hlazeny jsou
kosím zpěvem.

Oči hýčkány
krásou vesmíru.
Bolavému srdci
přesně na míru.

Číst budu až zítra...