Jsem ujetá

Ujíždím na barákách…
jo, slyšíš dobře.

Na domech.

Na činžákách.

Berou mě okna,
dveře,
fasády…
Sotva mi cvokař poradí.

Mám silný nutkání,
laskat
kdejakou mosaznou kliku
ve dlani.

Chci vejít do vrat
s tou tepanou mříží,
jen zámek
cestu mi kříží.

Křivky ladný,
okna,
štuky
a vikýře.
Krása k nevíře.

Věže,
ornamenty,
barevný vitráže…
to všechno
pobláznit mě dokáže.

Prej móda je
objímat stromy,
ale já ve městě
potkávám domy.

Tak někdy,
cestou,
nesměle,
hladím je po zdi…
jako po těle.

Chápu,
že se Vám divná zdám.
Nic naplat :
já domy ráda mám…