Vzkaz kapkami nesený

Déšť se vrátil…
O překot běžím k oknu,
a hle !
Vzkaz,
co od severu posíláš.

Očima
následuji kapky,
prstem
kopíruji jejich dráhy.

Myšlenky,
pocity,
plány,
vnímám tak silně…
jak bys za oknem stál Ty.

Přiložím dlaň,
sklo ale studí.
Dýchnu naň,
a píšu vzkaz:
Stojím tu.
Pro Tebe.
Znovu.
Zas.

Čtu.
Okno už nezebe…

O létání a bolesti,
o lásce k benzínu,
úzkosti z podzimu,
o těle a o duši,
jaký jsi, že nikdo netuší.
O lásce k životu
a strachu ze smrti.
O samotě v davu,
krocích na prahu.
Půlka života…
Jak těžkne samota,
co osud umotá.
Jak na čas křičíš: vrahu !

Prý čas nelze zastavit.
Nesmysl !
Pro mě teď stojí.
Já…čtu dopis v předpokoji
Tvých úmyslů.

a je to krásné čtení…