Orlí peří

Poslal jsi mi pírko…
z orlí perutě.
Leží mi v ruce tiše, nehnutě.
Díky.

Já…už zase pláču,
a závidím,
co nemám.

Vezmi mě sebou,
prosím,
zahraj si na anděla.
Odnes mě od lidí,
až pryč.
Nemám od zámku reálného klíč.

Já závrať ze života mám,
a za ty dnešní slzy
svoje oči proklínám.

Ty oči, které klamou.
podvedou i mě samou…
mlácení prázdnou slámou
kosti se v nohách lámou

v oblasti srdeční zase už mrzne…
tam, kde táti měl by sníh

Kéž bych…jen jednou,
nebyla sama ve dvou.