Nespaní

Nespala jsem...
do tří do rána.
Na hrudi
s mlýnským kamenem.
Sténala jsem
tiše.

Pálila mě žáha
a špatné svědomí...
a možná dobré bydlo.

Nebo mě mrazilo
ze samoty,
z beznadějné snahy
přežít.

Vedle klidně oddechoval
muž.
Nedopatřením
ležel vedle mě.
Ne se mnou.
Jen vedle.

Mezi námi bezpečnostní sklo,
poškrábané
zoufalými nehty.
Beznadějné nespaní
- dvojče mého přežívání.

Okolo vysoký
plot,
končící v nedohlednu.
Na rohu
hromádka
polámaných nehtů
a prošlapaných bot.
Svědkové
mých stálých útěků.

Nehty jdou zapilovat,
boty spravit...

já ale nebudu jiná.