Nezaměstnanost a vzdělání

Pro nás starší české občany má to slovo zvláštní význam. Na příkladech z historie, vesměs i pravdivých (např. světová hospodářská krize ve třicátých letech minulého století) jsme byli přesvědčování o fatálně nebezpečné hrozbě vyplývající z kapitalismu. Chyběl k tomu dovětek. Podobná situace jako tenkrát je snad možná v rozvojovém světě, ale ne v hospodářsky rozvinutých zemích. Ne, že by snad byla ekonomika stále na vzestupu, ale krize ve kterékoli evropské zemi neznamená, že tisíce lidí umře hladem a zimou a desetitisíce dětí budou hladovět. A tento dovětek je dost důležitý. Nezaměstnanost působí na obyvatele jako silný motivační faktor, ale nezabíjí, alespoň ne primárně.
Na druhé straně, i když se o tom zrovna moc nemluvilo, věděli jsme za socialismu, co je to přezaměstnanost. Věta „nejsou lidi“ byla slyšet odevšad a našli se i hlupáci, co to považovali za výdobytek socialismu. Už tehdy se říkalo, že když budou ti nejneschopnější zbaveni pracovní povinnosti a budeme jim platit sociální dávku, ještě na tom vyděláme, protože nebudou překážet těm schopnějším v práci. Musím říct, že jak jsem zjistil, existuje i jistá přezaměstnanost v kapitalismu. Ale máme asi 8 –10 % nezaměstnaných a nepřipadá mi, že bychom proto nějak významně zchudli, spíše naopak.
Čím to je? Vysvětlení je jednoduché a všichni víme, oč jde. Nezaměstnanost motivuje i zaměstnané, co mají dojem, že by měli přidat, protože by mohli přijít o práci. A přezaměstnanost demotivuje a to právě ty, co pracovat chtějí, ale jaksi jim to pořád kazí nějací „nosiči vody“ .
Nezaměstnanost je problém, pokud přeroste určitou mez. Ale mnohem důležitější je, jaká je struktura nezaměstnaných z hlediska délky jejich „nezaměstnaneckého poměru“. Nejškodlivější je dlouhodobá nezaměstnanost. Šest měsíců na shánění nové práce je naprosto v pohodě. Dnešní člověk v rozvinutých zemích žije v tak stabilních podmínkách, jako tomu nebylo nikdy předtím. Jen zřídka se dostane do situací, kde jde o život, snad s vyjímkou dopravních nehod a těžkých onemocnění. Chudoba v pravém slova smyslu, jakou vidíme u bezdomovců je velmi zřídkavá a většinou je navázána ne nějaké psychické poškození člověka, které vede k neschopnosti se o sebe postarat.
Takže – jak motivovat člověka, který patří k horním 500 miliónům nejbohatších lidí na Zemi? Na existenční podmínky si sáhnout nedá, ale nechce být chudší než ti ostatní okolo, nebo dokonce být bezdomovcem. Ano, správně. Může mu být snížen plat, může se stát nezaměstnaným. Pokud platí hypotéku, může přijít o dům, na který celý život šetří. Tohle jsou drsné a velmi účinné páky. Ale zase ne takové, jako hrozba smrti hladem nebo umrznutím.

Statistiky jasně ukazují, že hladina nezaměstnanosti klesá v závislosti na vzdělání člověka a nejnižší je u vysokoškoláků. Také je pravdou, že nejlépe se dnes prodávají dovednosti. Zatímco za socialismu často inženýr nebo lékař často přemítal nad tím, jestli se raději neměl vyučit zedníkem nebo pasákem krav, dnes se situace o hodně změnila. Dobří zedníci nejsou na tom sice také tak špatně, ale vzdělaní lidé si polepšili. Nejsme schopni konkurovat Ukrajincům nebo Číňanům v početnosti manuálních pracovníků, ale co do kvalifikace mají stále co dohánět. A dohánějí. Nad tím nelze zavírat oči. Asi už před rokem jsem četl článek, že USA dluží Číně díky zápornému obchodnímu saldu asi 250 miliard dolarů. Slušná suma. Nic tragického, ale ukazuje to na ekonomický vzestup „asijského obra.“
Takže co s tím? Proč je nezaměstnanost vysokoškoláků nejnižší? Připadne mi to jednoduché. Patří k 15% nejinteligentnějších obyvatel státu. To se musí někde projevit. A projevuje se to poptávkou na trhu práce. My nemáme na vývoz mnoho surovin a ani nemůžeme poslat moc kopáčů do Německa. Jsou už tam levnější a výkonnější odjinud. Určitě ale můžeme prodávat sofistikovanější produkty jako jsou osobní automobily, křišťál, pivo, produkty strojírenské, elektrotechnické a nebo třeba chemické výroby. Dokonce existují i bezsurovinové artikly. Například programátoři. Ti naši jsou levnější a vesměs kupodivu i pracovitější, než třeba v Německu. K tomu všemu jsou potřeba lidé především schopní. A ti mívají většinou vzdělání jako důsledek svých schopností a ne schopnosti, jako důsledek svého vzdělání. Chci tím říci, že komu není shůry dáno, ve škole to nedostane. To snad platilo v dobách, kdy bylo středním nebo vyšším vzděláním dotčeno jen mizivé procento lidí.
Jenže naši politici, o jejichž vzdělání, titulech a jazykových dovednostech občas taky nějaká pikantnost prosákne mezi dělný lid udělali pozoruhodně duchaplný závěr. Uvažovali asi takto:
„Vysokoškoláci netrpí nezaměstnaností. Zvýšíme počet vysokoškoláků. Snížíme nezaměstnanost. Zvýšíme výkon ekonomiky.”
K tomu mám malý dodatek. Nechme vysokou školu udělat všechny. Budeme mít nulovou nezaměstnanost. A budeme mít nejvýkonnější ekonomiku světa. Teď je snad zřejmé, jak to nefunguje. Tudy cesta nevede pánové. A nemusíme na to přijít až za 10 let, až budeme mít 25 – 30 procent vysokoškolsky vzdělaných kádrů a z toho polovinu nezaměstnaných pro neschopnost, nebo někam uklizených, kde se neschopnost nepozná. Třeba v parlamentu. Na druhé straně tu bude poptávka po kvalifikovaných středoškolsky vzdělaných odbornících a kvalifikovaných dělnících v důsledku rušení učňovského školství.
Výsledky takového zvyšování počtu vysokoškoláků jsou tyto:
- Krátkodobě se sníží nezaměstnanost, protože nastoupí později do práce – budou déle ve škole.
- Vznikne přezaměstnanost neschopných, ale “vzdělaných”.
- Karavana se pohybuje podle těch nejpomalejších. Kvalita VŠ vzdělání poklesne na úroveň středoškolského. S jedním rozdílem. Bude trvat o pět let déle. A zároveň poklesne úroveň SŠ vzdělání.
- Aby toho nebylo málo, ti schopnější to budou zvládat levou rukou a odnaučí se pracovat
A proč? Jak jsem uvedl – komu není shůry dáno … Nechci nějak přeceňovat hodnotu IQ testů, ale základní metoda je správná a Gaussova křivka nelže. Jestliže před dvacetipěti lety jsme měli 7 – 10 % vysokoškoláků a okolo 35% středoškoláků, dá se zjednodušeně říct, že i ti, co patřili k těm slabším museli mít na střední školu alespoň nadprůměrné schopnosti (cca IQ 110+) a na VŠ vysoce nadprůměrné (IQ120+). Co se ale stane, když budeme mít 50% stredoškoláků a 30% vysokoškoláků? Maturita bude muset být postavena tak, aby ji zvládl i zcela průměrný člověk – “každý druhý” na a VŠ bude každý, kdo byl dříve ne SŠ alespoň průměrný.
Opravdu věříte, že to pozvedne naši ekonomiku a sníží nezaměstnanost? Já ne. Zatímco se my tady budeme všichni navzájem titulovat VŠ tituly (nejvíce na tom trvají ti, co nechápou, jak se jim přihodilo, že jej mají) budou Číňané tvrdě pracovat a učit se (čínští i vietnamští studenti jsou pověstní svým přístupem ke studiu). Nejprve se u nich zadlužíme, i když budou chudší, než my. Ovládnou penězi a potom i lidmi naše podniky, výzkumné ústavy, vysoké školy a nakonec státní instituce. Možná nám dají i nějakou práci, aby neprobouzeli předčasně xenofobní nálady.
Bude to snad jejich chyba? Ne – naše. Když budeme volit politiky, co nám mažou med kolem huby, před a volbami korumpují. Po volbách okrádají – ale co je horší – rozhodují nekompetentně a zájem svůj a své strany stavějí před zájem nás voličů.