Bez ničeho

Znovu bez ničeho
- na kost holá.

Jen pulzy bolesti
vpravo za okem
říkají mi:
žiješ.

Bráním se
nedoufat.
Ale každý nádech,
mrknutí oka,
to všechno mě unavuje.

Vím,
co chci,
ale nemůžu to mít.

A to vědomí,
to hrozně bodá,
řeže,
bere klid.

Zase bez ničeho,
na kost holá,
stojím na úpatí.

Musím uvěřit,
že horu hoře zdolám...
I když závratí trpím,
nelze zastavit.

Zbývá mi jen – jít.