Brambořík

Cyklámenová omluva...
a já...nejsem schopna slova.

Neumím být vděčná,
správná,
osoba nadbytečná,
co na nic nemá práva.

Ani za mák citu,
srdce v kytu,
neotevře okenice,
a skoro nebije...
krev tryská do sklenice
v rytmu adieu.

Ale hlava,
ta se holka brání,
myšlenky klušou
slepé
poslušně za ní.

Snaží se znova,
být jemná,
sametová,
slova slova slova.

ale ví, že jen lže