Vzdechy

Jsou vzdechy srázné,
jsou vzdechy bez útěchy,
kdy v hrdle vázne,
a zrak se stydí
dotknout střechy.

Jsou vzdechy volné,
jak vítr nad lukami,
tak jemně slabé,
že žijí pod řasami.

Jsou vzdechy slastné,
okořeněné touhou,
kdy světlo zhasne,
na vteřinu pouhou.

Jsou vzdechy smrtelné,
chroptící v ústech těla,
a duše čekajíc,
když volá na anděla…