Hřebíky pobitý vztah

Vlhnou mi oči,
snad od větru.

Nejde to slepit...
myslím nás dva,
utřu je do svetru
...samota
ticho
tma.

Rukávem stírám
osamění,
které hlas lidí
nepromění.

Přecházím po mostě
nad Vltavou,
dny, co byly,
dole s labutěmi plavou.
Ztratil ses,
a nenašel tu pravou.

Oči mě pálí,
asi prach.

Stále na mne
padá
olověný strach.
Cítím se jako
vrah.

na střepy rozbitý
hřebíky pobitý
mrtvý
vztah...