Ohromné maličkosti

Divím se…

Tenhle rok byl jiný.

Nabitý událostmi.
Důležitý.
Sytý.
Plný.

Ale možná ne.
Možná je to očima.
Asi koukám jinak než loni…

Ten rok nebyl jiný – jiná jsem já.

Bod zlomu…

Dějí se VĚCI.
A já se ději – zároveň s nimi.
Tisíce momentů se mě dotýkalo jemnými prstíky,
i ostrými drápky, a čekaly na odpověď.

Poznala jsem mnoho zajímavých a vzácných lidí.
Mám nové přátele.
Mám jinou práci.
Bylo mi čtyřicet.
Mám skvělého syna.
Smím být slabá.
Došlo mi, že některé skutečnosti nezměním.
Zbývá je než přijmout.

A…
Otázky.
Když jsem znala odpověď, udělala jsem krok.

Často jsem byla hluchá.
A slepá.
Teď lituji těch nenaplněných kousků života.
Nikdy je nedostanu zpět.
Marnost způsobená leností a sobectvím.
Škoda…

Několik věcí jsem letos udělala poprvé.
Na některé jsem pyšná.
Na jiné už méně.
Něco už nechci opakovat….

Ale – znám se.
A jedna z věcí, kterou jsem se naučila je: nikdy neříkej nikdy.
Vím, jak je to banální.Ale pro mne to má svůj význam.

Znovu chci žít.
A nepřestat se divit.

A to přeji i Vám.