Nad ránem

Amy mi zpívá…

Ta Amy bláznivá
a uhrančivá.

Chtěla bych vyrazit do ulic.
Teď nad ránem.
Necítit nic,
po boji prohraném.

V rytmu bicích.
V rytmu nakřáplého hlasu.
Kolik mi asi zbývá času,
do roztrhání
sněžných cích ?
peřin nebe nebeských...

Účetnictví života:
něco ve mně blekotá:
,,měla bys mít strach,
celé je to krach“!

Podívám se do zrcadla.
Vidím.
Zatím jsem nepropadla.
Ano,jistě – párkrát padla.
Na zadek a do střepů,
a z toho se oklepu.

Takže…
i když budu znovu lkát,
stačí chvíli posečkat.

Toužím…
znovu
…vstát !