Odkud

Odkud přišel ten stříbrný melír ve vlasech a vousech?
Možná je to z prachu vyprahlé pouště
zalézajícího do brnění těžkých myšlenek.

Pochmurné nálady stratéga křižácké války
bránícího s chladným ocelově ostrým strojem rozumu hrad.
Hrad obléhaný nepřítelem, jenž má za spojence hlad.

Vyhladovělá těla s plnými panděry
zadušená tukem z odpadků
závidí svobodným duším otroků
upoutaných v okovech sklepení.

„Nalejte ještě víno!
Možná je v něm najdeme skutečně pravdu,
až budeme na dně.
Do dna! Vypijem hořký kalich pravdy!“

Zničíme svá těla
a možná vysvobodíme naše duše
uzavřené uvnitř
jako ve velkých plesnivých samotkách
prolezlých krysami, co je okusují.

Nepřítel už dávno odtáhl.
Ne, on vlastně nikdy žádný nebyl,
jen Potěmkinovy vesnice
ukryté uvnitř našich přileb.

A hrad nebyl k obraně.
Je to vězení zamčené zevnitř.