Halím se

Své potřeby halím do ticha.
Právě teď
pod světlem měsíčním.

Sama je neumím pochytat,
i když se vysmýčím.

Dřu se do krve.
Sama.
Nevítaná.
Že vcházím pozdě.
Nevčasně.

Teprve ?
Asi nechci,
nejsem milá.
Nešťastně.

Jsem chladně přemýšlivá.
Ledová jak led.
Dočasně?

Touhy mám
ukryty v mlčení.
Bojím se – ozvat se.
Zdá se mi.