Nedělní

Dnes ráno – o půl sedmé
hodině
s půlkou těla
v okně

jsem – společně s půltuctem
ponožek
- uslyšela padat ticho
z prádelních šňůr
…………………………

(v půl sedmé poránu,
zažila jsem nirvánu)

hup!
a už to bylo v hlavě
……………………………

ticho je hlasitá věc

…za chvilku jsem ho rozdrtila:
dusot mých kroků
rozléhal se ulicí

boty klouzaly
po oblých hlavách
kamenných koček

(pokaždé mňoukly,
když mi ujela noha)

tramvaj mě vezla
kolejemi vzhůru

na místa prvorozeně tichá

čistá bílými povlaky
opuštěná lidmi
věcmi
vůněmi

zvuky šly znovu spát

(ranní spánek posiluje)

já nespala
...bylo půl osmé a vítaly mě zvony