Hořce černobílá

na stupátkách klapek černobílých
plná lávy
vatou oblečená

tunel Blanka míří
v těžké vůni kávy
středobodem těla

kope svoji trasu
zcela bez ostychu

kolik lapne času
během dvou tří vzlyků?

v ocelových příčkách
co mé duši vadí
hbitě kličkuju

závratí se hýčkám
laskám kůži hadí
hořce miluju