(Po)Trefená

Jak husa potrefená
kejhám
nad zase rokem,
zase dnem…přibylým.

Nespokojena s jejich tokem
skokem mizím
v obilí.

Tam shodím boty,
co jsou
nebo byly malé.
A budou dál.

Pak přemýšlím,
zda vytí za noci,
a taky za dne,
je něco,
o co by jsi stál…

Přemýšlím.
Asi vlastní hlavou.
Plná je,
a uvnitř divný věci plavou.

Věci,
hloupě nepatřičný,
koukaj na mě
z horní pryčny,
a mozkový závity
baterky maj vybitý.

Monočlánky vitality
bejvaj někdy krutě skryty,
začnu hledat v kupce sena,
kejhající…potrefená.