Píšeš...

Vztek,
co duši drásá.
Na hadry ji trhá.
Co ji zabíjí...

Kdo tě, lásko, políbí
bez účtenky v dlani?

Tohle není hraní.
Snad nejistá parafráze.
Kůň,
na něhož nelze sázet.
Studna bez vody…

Kdo ti, lásko, napoví
bez temných odpovědí?

Okolí se mění…
ale slzy stejně slaný.

Bolí to a raní,
ráno i po večeři…
Černý pěšák s bílou věží.

Kdo tě, lásko,
dlaní hladí?