Z kopce.

Teď je zima.
A jaro mi schází.

Chybí mi něžné dlaně trávy.
Plameny kaštanů v barvě růžového pudru,
co kvetou na Petříně.
A vítr na věži uprostřed stromů.

Co na tom, že to byla jen rozhledna,
a cestou dolů jsme zakopávali o turisty…

Byla jsem s tebou princezna i pirát v ráhnoví.
Moji závrať si uvěznil na dně oceánu pod našima nohama,
a ona už se nevrátila.

Přistáli jsme u břehu Ticha.

Dole nebylo, kam si sednout.
Půda byla žíznivá a za noci lačně popíjela.

My jsme nakonec nechtěli vysedávat
na jednom místě.
Svět byl tak velký,
a z kopce se kráčí lehce…