Raději ještě letos.

Opět napadena šíleným sněhobitím
vzdávám se sama sobě,
a blamáže odkládám
napřesrok.

Několikrát jsem to popsala
jako běžný jev,
vylepila na všechny kandelábry
po městě,
ale zřejmě neumíte číst.

Těžko přesvědčit sny,
aby slehly těhotné reálnem,
a na seně povily vlastní kostřičky.

Je to nevděčná dřina.
Je to nekonečný pochod pouští bez Rudého moře.
Je to nit a jehla bez ouška.
Je to ticho před bouří, která nebude.

Opět napadena

vzdávám se raději ještě letos . . .