roklina

Špatně se usíná
když stíny příjdou k dveřím
pode mnou roklina
já hloubku slinou měřím
zbylas mi jediná
komu tu ještě věřím
Ty věříš na duhu
na začátky a konce
na mlhu od luhů
na kosatce a zvonce
co rostou ve stráních
na horách staletí
než přijde první sníh
a ptáci odletí
zapomenem..
jak hřejou doteky
i když je mráz
na cestě daleký
jak zní náš hlas
zbyde nám samota
a potom vše zamotá
do stáří čas.