Špáďa

Měli jsme to podobně...

Krásně vzpomínáš,
jak ten život náš
v mládí jiný byl.

Každý plácek měl
houfy dětských těl
a hned po o žil,
domů návrat až
patent na kuráž,
když nebylo sil.

Proč dnes nefrčí,
panny v náručí
ani v kočárcích,
z hřišť neslyšíš křik
ani planý pláč,
výskot, dětský smích?

Proč dnes plácek ztich?
Dám poslední stich:
mobil, net, e-pych!!!

Pěkná srí-in-van
kde paní i pan
zkouší žití van.

Krásné máš postřehy z říše hmyzí,
kde takhle nejeden motýl zmizí.
:-))

Medituj a sni, i to je důležité!

A také si hopsej,
když i jiní hopsaj,
mok si nalej k tomu...
a potom jen... Hop!... Saj!!!
:-)

Když to tak vemu zevrubně,
ještě se máme vstutku fajn,
naše jsou všechny zárubně,
nemáme dráty podél lajn.
Občas se mi chce taky blejt.
Však nedostanu na to glejt.

Bujníš si májově.

Písňový text. Cítím z údernosti slov i touž sílu melodie, jež mi naběhla.

Sán u nás
natrh' hrtan,
lety pytel,
a spolkl, o, psa.

Navzájem krásně kontrastní
a každá z nich mě rozslastní.

Na ryby dech jistě stačí!
(Převážně tam děláš hačí.)
Pozdějc s tebou vnoučata
k tvému štěstí počatá.

Nemaj snahu čas ti krátit
a za pár dní se daj vrátit.
Radost s nimi stojí za to,
každé bude tvoje zlato.

Ze života dobrý fór,
cos jej obul do bačkor.
Sic si amant dělal čáku,
unik pouze do mrazáku.

Řek si:
„Svést mu ženu lehce svedu…“
Chutě chladí kostky ledu.

Silně emoční text k hudbě, jejíž zvuk nedovedu odhadnout, náladu však ano.

Namazanou vždycky dolů...
Přestože kol bez lidí,
vždy to někdo uvidí...

...zákony, co platí spolu.

Očekávání o čekávání...

...na to nejkrásnější, co může přijít mezi narozením a smrtí.

A na pani z Prahy
najmi radši vrahy,
bo ta baba mrzká
mrská tě a prská.
Mrzká baba z Prahy!

Nevíš, zdali kočku láká
taky stavět sněhuláka?
Nechce se jí se mu dvořit?
Ne!
      A tak ho začne bořit.
:-)

Květnatý obrázek milování rukou v ruce s košatou láskou nabitou básní jsou.

Parádní haiku
pod sněhem zasypaná!
Tak se těš z lajků.

Cha, cha a chu, chu!
Od ucha k uchu!
A v krku muchu.