v letu vážky...

po období dešťů
tady příroda vybouchla
vážky jsou úplně všude
jako by byly součástí
samotného nebe
 
tenounká těla
zavěšená
na neviditelných nitích
neklidné těkající
neúnavné
 
žádná dech beroucí panoramata
úžasné sluneční západy
prapodivná zvířata
jen vážky a já
 
žádná cesta
jen její idea
neolitická pěšina
vágní naděje
příroda krajina a svět
co se mě zmocnil a pokořuje
 
co tady dělám?
určitě vím co doopravdy chci?
 
objevila se tvář co nemá tvář
pradávná a přitom strašně mladá

v určitém věku dostaneš pocit
že už jsi všechno viděl
ale není to pravda
tak to není nikdy
ještě musíš vidět všechno
protože nevíš
jestli to co vidíš
skutečně chápeš
 
pak se ti stane
uprostřed pustiny
že potkáš člověka v žabkách
stisknete si ruku
že jste ještě živí
kdo ví
na jak dlouho ještě
 
možná znáš větu
z Dantova Pekla
,,jak zvěř žíti
cílem vaším není,,
tak radši hledej ctnost
uč se poznání
jen tak se zachráníš
před sebou samým
 
možná to řekla ona
Toumai
naděje na život

vážky