krouživě...
savě...
» autor: enigman |
po obloze
bouří promodralé
krouží káně
a vyřezává
do odulého mračna
prstence poklicové
z místa kde ležím
mraky se podobají
prehistorickým ještěrům
a káně se snáší
k mým snům
teprve teď se dá
chytit očima
roztříštění
světa tělesnosti
a vtěleného ducha
uprostřed trosek zaniklých světů
pohyb v mechanickém čase
výmysly vlastní zkázy
nedbaje na úděl či osud
odcizený okamžik
klidného spočinutí
dokážu si
najednou i vzpomenout
že se dá usnout na blatech poklidně
kouř se převrací a rozplývá
koukám jak se smráká
a zem nasává
mé tělo
teprve v polovině
bouří promodralé
krouží káně
a vyřezává
do odulého mračna
prstence poklicové
z místa kde ležím
mraky se podobají
prehistorickým ještěrům
a káně se snáší
k mým snům
teprve teď se dá
chytit očima
roztříštění
světa tělesnosti
a vtěleného ducha
uprostřed trosek zaniklých světů
pohyb v mechanickém čase
výmysly vlastní zkázy
nedbaje na úděl či osud
odcizený okamžik
klidného spočinutí
dokážu si
najednou i vzpomenout
že se dá usnout na blatech poklidně
kouř se převrací a rozplývá
koukám jak se smráká
a zem nasává
mé tělo
teprve v polovině
Tipů: 12
» 06.02.17
» komentářů: 9
» čteno: 447(11)
» posláno: 0
» nahlásit
» 06.02.2017 - 13:20
nadpis a anotace evokuje orální sex,
ale báseň tvá je lepší pokouření;-)
ST
ale báseň tvá je lepší pokouření;-)
ST
» 06.02.2017 - 13:52
Adramelech
Taky jsem čekal, že ta báseň bude o něčem jiném. :-)
» 08.02.2017 - 15:23
Milena
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: v usedlosti... | Následující: i pozorovat znamená něco dělat...