v usedlosti...

byla nedostavěná
škvíry neucpané
podlaha nehoblovaná
u kamen schází dvířka

slabé podvečerní světlo
vytrvale utkvívá
v nehybných lesích
mísí se s měsícem začarovaným
 
na fialové zemi
ve vlhkých alejích pestří stíny
cvrlikají lejsci
chraplavě brebentí drozdi
 
pak se objevila
v šedivém zimním klobouku
rozkošná hlavinka
 
takzvané zlaté vlasy
se třpytivými kapkami deště
a oči černá slunce
nic neprozrazující
na pohled lhostejná
celá snědá jemné pleti
jako kdysi Agar
 
jsem Krystal
 
mě to jméno nepřekvapilo
klidně se posaďte
 
líbilo se jí to přijetí
muži to většinou nedělali
zírali na ni
protože je konfrontovala
s jejich nízkými potřebami

svlékla si plášť
takže zůstala jen v kostkovaných šatech
hlučně se nadechla nosem
celým mokrým od deště
voněla čerstvým vzduchem
ve všem co jsem ucítil
a povídá
zujte mi prosím boty
a podejte kapesník

usadila se pohodlně na pohovce
a zřejmě nehodlala jen tak odejít
zatímco já jí zul boty
s přitroublým úsměvem potěšení
nedáte si kousek renety?
 
ráda ale pospěšte
jsem netrpělivá

vypadáte klidná
 
není všechno jak vypadá

posunula se hlouběji do pohovky
a poklepala rukou vedle sebe
posadil jsem se
objala mne
zvolna políbila na ústa
odtáhla se
zkoumavě se zahleděla
zda toho jsem hoden
zavřela oči
a políbila mne znova
pečlivě a dlouze
 
kolem se náhle vyjasnilo
a na stěnách se chvěl
křišťálově zlatý závěs
nízko položeného slunce
s nekonečně dlouhými stíny stromů
na stříbrných mýtinách