Buď

Bud jsem zcvokla
anebo už jsem svatá
nepočítám dnes hodiny
čtvrtá...pátá...a tak
podobně

Není ve mně nic
co by ti chtělo
zavolat
cítím úlevu
protože nastal zvrat
(konečně!!!)
místo těch neustálých zvratek

Třeba
když byl den matek
a já koukala z vokna
na těhulky
co pyšně kroutěj zadkem
a dopředu maj
břicho velikosti velryby
maj vystrčený
dopředu

Zavřela jsem okno
a uzamkla se do všech zdí
společně s mým potkanním králem
který radši sní než bdí
je to nekonečná poezie

Už ani lítost nebo smutek
nejsou tak velké
jen ten lidský čas
působí nějak vlekle

Utéci pryč
však už nehodlám
pomalu do duše vkrádá
se pohoda
pocit uvolnění
že proč jsem se tak
trápila

Vždyť žádná duše lidská
není totožna s mým
dětským já
a tak čučím po balonech v tescu
jeden si dneska koupím
až půjdu na procházku